Ředkev, řetkev
Ředkev, řetkev, kve (na Mor. gt. řede- kve. Hý.), řetlkevka, ředkvice, e, řed- kvička, y, f., raphanus, der Rettig. Strsl. rbdbky, strněm. ratich, Mkl. B. 60., 61., což, máme-li zření k anglosas. rädic, pochodí z lat. radix, stredolat. též ratix (Weigands Wört. 1878., díl II. str. 467.). Hý. Ř. obecná, r. sativus, der gemeine R., černá, r. niger, schwarzer o. Rübenrettig, štiplavá n. peprná, der scharfe R. Jg. Ř. černá n. zimní, Šp., podzimní, letní, kulatá. Mají kulke z ře- dekve. Sš. P. 683. É. vyšeptalá Us. Řet- kvička, der Monatrettig. Dch. Ř. všecko stráví a sama žaludek zalehne. Č. Nejez ředkve, až se spotí; nepij, až ji strávíš. Č. Pomůžu, jak můžu, jen mne nesol (když se ř. osolí, pláče). Us. — Ř. mořská, křen. V. — Ř. ohnivá, ohnice.